Čtyři pohledy na 7. ročník Festivalu klavírní instruktivní literatury Gradus ad Parnassum, který proběhl 4. a 5. února 2022
matka: Jejda, syn má o víkendu vystoupení! Měl by přestat prohánět počítač a jít si ty skladby ještě přehrát! Jak to ta paní učitelka říkala? Měl by cvičit pomalu a zvlášť... Kdo má na něj ale pořád dohlížet? No, hlavně, že má pěkný koníček — jak to psali nedávno na internetu: hudba rozvíjí mnoho funkcí, od sluchu, přes jemnou motoriku až k soustředění a probouzení fantazie. Proč je to s ním ale někdy tak těžké? Jak ho dostat ke klavíru? Snad to vystoupení bude pro něj čerstvý impulz... Vždyť on nemá koncertní boty! Z těch starých už vyrostl. Jdu volat manželovi, snad ještě nějaké sežene! Musím koupit něco domů, když budu se synem na festivalu, bude zbytek rodiny vařit sám. Už se to blíží. Ráno musíme přijet včas, bude možné si vyzkoušet klavír. Paní učitelka říkala, že tam mají jeden z nejlepších klavírů — Steinway, tak se máme na co těšit! Nastal den „D“. Honem, honem, ať nezmeškáme! Co to má ten kluk na sobě? Vždyť má malé kalhoty! No tak to už nevyřešíme. Brzy začne seminář. Přijede pan profesor Karel Košárek z Kroměříže, poslouchala jsem nějaké jeho nahrávky, hraje opravdu krásně. Studoval v Praze na Akademii a dokonce byl na studiích v Americe! To jsem zvědavá, co bude tomu našemu klukovi říkat... Uvítali nás na chodbě budovy Fakulty sociálních studií na ulici Českobratrské, kde má pořádající Fakulta umění svůj Komorní sál. U vstupu byli milí studenti, kteří nás nasměrovali do šatny, kde byla také možnost se rozehrát. Jeden z pedagogů Katedry klávesových nástrojů zde nabízel noty k prodeji. Je to úžasné, jak krásně všechny ty sbírky vypadají! Paní učitelka zde určitě koupí zase něco pěkného. Letos se na festivalu údajně hrají skladby s jazzovou inspirací. Často takové slýcháme s manželem na koncertech v ZUŠ. Děti je rády hrají. A tady je těch dětí také požehnaně! Podle rozpisu se jich přihlásilo dvacet čtyři ze sedmi Základních uměleckých škol! To si ráda poslechnu i nějaké jiné výkony, ať mám trochu srovnání. Paní učitelka je se synem docela spokojená, já mám ale pocit, že by mohl hrát s menším množstvím chyb. Někdy se za něj docela bojím, vím, že se ho nezdar dotýká, i když doma předstírá, že ne. Vlastně je dobře, že si může skladby zase obehrát. Nejprve je zahraje panu lektorovi na semináři a potom ještě na závěrečném koncertě. Moc se těším. Budu mu držet palce, blíží se jeho lekce. Pan profesor vypadá, že je hodný, před chvilkou hrála malá holčička, která se velice ostýchala na to vysoké pódium jen vylézt. On si s ní ale tak mile povídal, že za chvilku společně rozesmáli celé publikum a dívenka zahrála moc pěkně. Nejprve si všichni přítomní (a že jich bylo! — v publiku se vystřídalo téměř třicet přihlášených pedagogů, rodiče dětí a několik mladých tváří, zřejmě studentů Katedry klávesových nástrojů) vyslechli skladby v celku, potom lektor vysvětlil své připomínky a děti se je snažily splnit. Synovi říká moc zajímavé věci — baví se spolu o rytmu, ano, to je v jazzu důležitá věc; neměl by pospíchat — to známe (!), kolikrát mu to paní učitelka říkala na hodině, teď to uslyší od někoho jiného, snad si to už konečně zapamatuje; teď pan Košárek říká něco o barvě zvuku — no, kluk moc nemaluje, tak je krásné, že alespoň u klavíru popustí uzdu barevné představivosti; a tato myšlenka je také moc zajímavá: lektor hovoří o dialogu ve skladbě — levá si povídá s pravou, je to jakoby si povídal s kamarádem... Jsem tak ráda, že jsem ho sem vzala. Dalo to sice práci a starání, ale takový zážitek by doma u počítače určitě neměl!
pedagog ZUŠ: Tak je to tady! Vloni jsme na semináře festivalu Gradus ad Parnassum nemohli — byl lockdown a lekce se skladbami Eduarda Douši se jen natáčely na video, které je ke zhlédnutí na webových stránkách Ostravské univerzity. Osobní přítomnost je přece jen lepší. Uvidím se opět s některými kolegy, načerpáme inspiraci — práce s dětmi je krásná, ale někdy si už nevím rady. Na seminářích vidím i přístup někoho jiného, jak o podobných věcech hovoří trochu jinak a také je zajímavé, jak děti na takové připomínky reagují. Tady v Ostravě se střídají děti hodně nadané s těmi, co třeba na podobné akce běžně nechodí a nejsou tak talentované. Ve třídě mám také žáky, kteří na klavír chtějí hrát a přitom nemají až tak velké dispozice. Tady vidím, na co se s nimi zaměřit, a že v takové situaci nejsem sama. Vlastně učitele, kteří poslali své žáky na festival, obdivuji. Je to vždy práce navíc a člověk nikdy neví, jak to dopadne. Jedna kolegyně zrovna říkala, že teď s tím covidem je to složité. Dítě je třeba týden v karanténě a pak má hned vystoupit před publikem. Můj žák měl zase těsně před Gradem pohmožděný palec z volejbalu! Jsem vůbec zvědavá, jestli všechny děti letos přijedou, vždyť je to taková loterie — nikdo neví, kdy onemocní. Aha, tak vidím podle rozpisu, že odpadlo pět dětí z přihlášených. To vůbec není špatné, vždyť dvacet vystupujících, to je srovnatelné s minulými ročníky! Byla jsem se zde podívat už na tom zahajovacím v roce 2016. Na programu tehdy bylo dílo Luboše Sluky. Potom si živě pamatuji rok 2019, kdy se nás nad tématem Bohuslav Martinů a Vítězslava Kaprálová sešlo opravdu požehnaně. Kolegyně navštívily Festival Gradus a Parnassum v letech, kdy se mluvilo o Klementu Slavickém, Ilju Hurníkovi a Petru Ebenovi. Vím, že jeden ročník byl věnovaný také českým klasikům. A letos tedy Emil Hradecký a Milan Dvořák! Je to takový jazzový ročník, což je osvěžující. Škoda, že se nemůže konat Jazzová dílna Vlastimila Šmídy (je nemocen), místo toho ale proběhne představení sbírek Emila Hradeckého — to je dobře, bude se mi lépe rozhodovat, které noty z nabídky vydavatelství eNoty a vydavatelství Českého rozhlasu koupit. Také je skvělé, že i díky rozličným vystoupením dětí nasbírám inspiraci k zadávání nových skladeb. U nás ve škole potom oceňují, že se jako pedagogové dále vzděláváme a Gradus je navíc akreditován v programu Ministerstva školství a tělovýchovy — viděla jsem osvědčení, která nám organizátoři předají. Jsou moc pěkná, navrhovala je opět Lenka Krchňavá, která s festivalem spolupracovala už v minulých ročnících. Program dvoudenního festivalu byl dost nabitý, nejvíc jsem se těšila na koncert dětí, studentů a pedagogů Fakulty umění. Bývá takovým krásným završením celé akce a po tolika odložených nebo zrušených koncertech je skutečně lákavé setkání s hudbou i s lidmi, kteří ji mají rádi — tak jak o tom krásně mluvila paní Kateřina Michlová, která už tradičně koncert uvádí. Letos proběhla také novinka: promítání dokumentárního filmu. Byl o Milanu Dvořákovi a promítnul se během festivalu hned dvakrát. Musím upřímně říct, bylo mi nejprve trochu líto dvou volných dnů, které strávím pracovně. Jsem ale moc ráda, že jsem opět přijela! Jsem zvědavá, co organizátoři přichystají na příští rok.
student Katedry klávesových nástrojů Vojtěch Říha: Hradecký je tak zajímavá hudba! Znám jeho skladby ze ZUŠ, tam ale vyniká autorova jazzová inspirace. Variace na Mozartovo téma jsou jiné, více se zde projevuje atonalita a postupy, které známe z klasické soudobé hudby. Noty s touto skladbou nevyšly tiskem a já tak mám úžasnou příležitost ji všem přítomným představit. Je to docela zodpovědné. Celá situace je pro mě neobvyklá i tím, že budu jediný student Fakulty umění, který vystoupí mezi dětmi ze ZUŠ... Hodina s panem Karlem Košárkem mě velice inspirovala, škoda, že to tak rychle uteklo. Ale práce byť na části skladby mě naplnila novými myšlenkami, které nevyužiji jen v těchto Variacích, ale můžu použít i v dalším repertoáru. Cítil jsem se na lekci velmi příjemně, byla to skutečná radost. A vystoupení na závěrečném koncertě byl o to větší zážitek, že jsem měl možnost po dlouhé době opět hrát před zaplněným sálem.
organizátor: (únor 2021) už to dělat nebudu... Člověk chystá, plánuje, domlouvá a nakonec...! Celý festival zredukovaný na interpretační seminář. Bez koncertu, bez doprovodných akcí, bez přednášek. Alespoň, že máme díky kolegyni Denise Jánské videa, která mohou pomoci v distanční výuce přihlášeným pedagogům. Napíšu o tom všem článek, v časopise Hudební výchova mi jej přislíbili otisknout. A končím... (květen 2021) Tak to už je třetí člověk, co se mě ptá na náplň příštího ročníku Gradu. Učitelé si na projekt zvykli, asi to má smysl, tak že bychom to zkusili?... (červen 2021) Nápad! Děti na hudebce tak rády hrají skladby Emila Hradeckého a Milana Dvořáka, mohli bychom uspořádat jazzový ročník! Zkusím napsat panu Hradeckému — na něj jsem našla na internetu kontakt. Tak báječně reagoval! Poslal mi odkaz na diplomovou práci, která o jeho instruktivní literatuře vznikla na Karlově univerzitě, napsala ji Zuzana Vilímová. To je přece úžasný materiál pro prezentaci! A co víc?! Pan Hradecký poslal i noty svých Variací na Mozartovo téma, které tiskem nevyšly. Je to skladba vhodná pro naše studenty. Můžeme tak propojit vystoupení dětí ze ZUŠ s prezentací studenta Fakulty umění a to je od počátku festivalu jedna z hlavních myšlenek! Jdeme do toho! Musím rozeslat avízo na školy, aby pedagogové mohli už přes prázdniny přemýšlet o vhodném repertoáru pro své žáky... (září 2021) Komu bych Variace Emila Hradeckého zadala? Zkusím se zeptat nového studenta prvního ročníku Vojtěcha Říhy. Uvidím, co na to řekne. Je nadšený, no výborně, jdeme do toho. Bude to chtít ale festival vyšperkovat nějakou akcí navíc. Kolega Vlastimil Šmída učí na Katedře klávesových nástrojů jazzovou improvizaci a navíc o jazzu krásně a fundovaně hovoří v pořadech televize Noe — to by bylo fajn, uspořádat jazzový seminář! Už se začínají hlásit pedagogové ZUŠ, že by měli zájem přijet se svými dětmi. Nakonec přicházejí přihlášky až do prosince... (konec roku 2021) je potřeba zadat požadavky na grafiku propagačních materiálů. Jsem ráda, že mi opět pomůže Lenka Krchňavá. Festival začíná dostávat konečný tvar. Vždy ještě během ledna přicházejí nové impulzy, hromadí se přihlášky pedagogů, kteří se o seminář zajímají. S tím mi naštěstí pomáhá paní referentka Michaela Vachalová. Zatím to jde, jen nikdo neví, co s našimi plány udělá všudypřítomný covid. Ohlásila se mi absolventka Ostravské univerzity klavíristka a skladatelka Hanka Švajdová s prosbou, zda by mohla v rámci festivalu prezentovat své nové album. Vlastně je to osvěžující myšlenka. Dáme jí prostor, navíc přijede se svými studenty. Těším se, mohla by to být pěkná a vydařená akce... (první únorové dny 2022) Co jsem to zase na sebe ušila?! Je toho potřeba ještě tolik zařídit! Musím si připravit materiály k realizaci, programy, pokyny pro účastníky, informace o prodeji not, o respirátorech a desinfekci... Kolik dětí přijede? A učitelů v této situaci? Začínám se propadat do víru úkolů, poznámek, nevyřízených mailů. Ještěže je tady kolega Lukáš Michel. Do všeho vnáší klid a optimismus. Bere na sebe zajištění občerstvení pro účastníky a vše kolem rezervací not z nakladatelství Musica Gioia a eNoty (prodejci nemohou osobně dorazit — covid). Získávám kontakt na pana Milana Dvořáka. Následuje velmi příjemný telefonát a povzbuzení ve správnou chvíli. Ještě musím připravit prezentaci o Hradeckém (dozvídám se o onemocnění kolegy Šmídy)... přichází myšlenka za myšlenkou... všude poznámky a úkoly... do toho děti (žáci, studenti, moje vlastní)... poslední zkoušení a obehrávání před festivalem... malé kalhoty... nakoupit občerstvení... snad dorazí lektor!... snad bude moci Filip s tím palcem hrát?!... měla bych pocvičit, vždyť také vystupuji s kolegou na závěrečném koncertě... koláčky ke kávě... ještě s Vojtou projdeme ty Variace... mám připravená všechna osvědčení?... ty kalhoty, to je průšvih... hmm... no... snad to zvládneme... je to tady.
Zveřejněno / aktualizováno: 09. 02. 2022
