Muzikoterapie bez nadsázky změnila mé životní směřování. Rozhovor s Mgr. Annou Neuwirthovou, Ph.D.
Anna Neuwirthová je lektorkou a garantkou kurzu celoživotního vzdělávání s názvem Hudební kreativita jako nástroj psychohygieny a osobnostního rozvoje. V rámci svého hudebního vzdělání se věnovala hře na rozličné nástroje, alikvotnímu zpěvu i principům staré hudby a gregoriánského chorálu, což ji přivedlo ke studiu muzikoterapie a psychoterapeutickému výcviku. V současnosti má soukromou psychoterapeutickou a muzikoterapeutickou praxi, spolupracuje se zdravotnickými zařízeními i neziskovými organizacemi a od roku 2012 získává terapeutické zkušenosti v oblasti hlubinné psychologie podle principů C. G. Junga. Je také členkou rady Muzikoterapeutické asociace České republiky. Vyučuje na Univerzitě Palackého v Olomouci, na Ostravské univerzitě a vede kurzy a workshopy zaměřené na osobnostní rozvoj, psychohygienu a muzikoterapii.
Baví mě samotné zaměření kurzu, taky pestrost, množství inspirace, která se mi skrze studenty vrací, takže i já se toho spoustu dovídám. To, že se každý rok potkáme v jiném složení, které přinese nový průběh, jinou dynamiku. A nejvíce mě těší, když se pak dovím, že absolventi zahrnuli do své profesní cesty zkušenosti, které na kurzu získali, a cítí větší smysluplnost v tom, jak a s čím ve své praxi pracují.
Nevím, jestli by to každý hudebník chtěl (smích), ale určitě bych doporučila si alespoň projít prožitkovým nebo rovnou muzikoterapeutickým programem. Je to totiž prostor, kde je možné vystoupit z muzikantského vnímání do samotného prožitku ze zvuku a jeho účinků. Prožitek může významně podpořit přítomnost skupiny účastníků i design samotné muzikoterapeutické techniky. Obzvláště pro profesionální hudebníky to může být až úlevná zkušenost – na chvíli vystoupit ze zaběhnutého rámce vnímání a nahlédnout na hudbu jinak. Mám i takovou zkušenost, že muzikoterapie může hudebníkům pomoct s nasměrováním nebo fungováním v praktickém provozování hudby. A samozřejmě, ti hudebníci, kteří se zároveň věnují výuce, mohou přijít na kreativní způsoby učení a motivace – jak přinést do procesu výuky více radosti ze hry, nebo jak posouvat dovednosti svých žáků nebo studentů zážitkovým způsobem.
To je výborná otázka. Nejraději bych hned řekla, že muzikoterapie je pro všechny. Muzikoterapeutické techniky mají široké uplatnění v různých oblastech péče o zdraví, duševní pohodu a ve vzdělávání. Často bývá zjednodušeně vnímaná jako společné muzicírování. Pravda je ale taková, že některé muzikoterapeutické techniky skutečně kontraindikace mají. Ty by měl facilitátor, který tyto techniky používá, znát a podle toho s nimi zacházet. Také hodně záleží na tom, s jakou cílovou skupinou se pracuje. Pokud je něčím specifická, je potřeba tato specifika znát a rozumět jim. Například s dětmi s poruchou autistického spektra je potřeba pracovat jinak, než s dětmi s Downovým syndromem. Specifická je třída dětí, ve které jsou zahrnuty děti s poruchami učení nebo skupina dospívajících, kteří docházejí do nízkoprahového centra. Nebo dospělí či senioři… mohla bych s vyjmenováváním pokračovat. Záleží i na tom, jestli je skupina otevřená nebo uzavřená. Obecně však platí, že hudba a hudební tvoření patří k nejpřijímanějším a nejsamozřejmějším médiím, protože s hudbou se v životě potkáváme na denní bázi. Komu muzikoterapie vyloženě nevyhovuje, může vyzkoušet jiné cesty – třeba tanec, drama nebo arteterapii.
Bezpečí, objevování, komunita.
Ale myslím, že tuhle otázku nejlíp mohou zodpovědět ti, kteří kurz absolvovali.
Moje vize je, aby absolventi vytěžili maximum pro svou praxi a zároveň sami na sobě zažili účinky muzikoterapeutických technik. Někdo je pedagog, někdo se chystá na dráhu muzikoterapeuta a potřebuje systematicky začít, někdo je aktivní hudebník, někdo přichází z pomáhající profese… složení skupiny je pokaždé různorodé, ale v rámci kurzu všichni procházejí cestou muzikoterapeutické sebe-zkušenosti, která může absolventy osobnostně posunout. Takže kromě toho, že jsou absolventi vybavení různými technikami do své individuální praxe a umí je adekvátně použít díky prožitkovému způsobu učení, často také urazí kus cesty sami se sebou.
Bez nadsázky změnila moje životní směřování. Anebo mi ho pomohla realizovat. Nevím, co bylo dříve. (úsměv)
Od října 2026 začíná další ročník kurzu celoživotního vzdělávání s názvem Hudební kreativita jako nástroj psychohygieny a osobnostního rozvoje, další informace nejdete v aktualitě.
Zveřejněno / aktualizováno: 02. 06. 2026
