Daniel Balabán: Filia

15. října – 6. listopadu 2021
Galerie Půda, Střelniční 256/1, Český Těšín
Výstavu uvede Václav Rodek 15. října v 18.30 h.

Filia

Když pro něco nemáme slovo, neexistuje to?

Žijeme v překotné době měnících se technologií. Také v době, kdy se lidská činnost projevuje v strukturách prostředí našeho vývoje. Na první pohled to vypadá, že máme okamžitý přístup k veškerým informacím. Přesto se z všeobecné paměti některé výrazy ztrácejí. Kulturně je potlačujeme. Jsme možná až moc praktičtí.

Typickým příkladem pro pochopení jemného dělení názvu věcí je inuitské nazývání „sněhu“ přesnými výrazy. My tento „sníh“ vyjadřujeme opisem, např. zmrzlý sníh, pro Inuity je to signifikantně dané. Podobně jsou na tom výrazy: „éros, mánia, agapé, storgé, filia, ludus, pragma“. Řecké výrazy pro způsoby lásky. „Filia“ je láska přátelská, kamarádská, znamená také být milý. Tento pojem se stal rámcem výběru obrazů Daniela Balabána pro výstavu v galerii Půda.

„Být milý“ v době pandemie Covidu 19 nebylo vždy úplně snadné. Na konci lockdownu vznikla myšlenka na uspořádání výroční výstavy malíře Daniela Balabána, která by byla spojena s nastalou situací. V tu chvíli se nabízel spíše pojem „agapé“ neboli „charita“. Avšak v kontextu dnešního významu slova „charita“ by se podstata vystavených obrazů spíše utopila ve strojeném napojení tématu na obraz. A tak to u Danielových obrazů nebývá.

Vystavené obrazy nevytvářejí sérii. Právě naopak. Každý z nich je singulární. Každý nese svůj originální obsah, text. S formou to může být jinak. Daniel při tvorbě někdy zkouší téma uchopit vícerem projektů. Sám následně rozhodne, kterou realizaci vystaví. Malířským zážitkem se stává situace, kdy jsou vystavena vedle sebe tato rozdílná provedení.

Na výstavě se objevují obrazy o vztahu, vztazích. A to o vztazích různých lidí v různých dobách i situacích. Optika maleb s sebou nese typický malířský rukopis (dalo by se pracovat i s jeho experimentální formou jak vizuální, tak technickou, ale to na jiné výstavě). Scény se dají číst jak přímo, tak odkazově. A právě v odkazové rovině se dostáváme do jemného přediva myšlenkových toků autora. Forma a obsah je vyladěna dlouholetou malířskou zkušeností, která je obnovována tvůrčí invencí.

Typickým znakem Balabánových maleb je absence „estetizování“. Tah barvy je definovaný, přiznaný. Přímou malířskou řečí je nám (divákům) nabídnuta myšlenka. Záleží jen na nás, jestli ji necháme v sobě rozvinout, nebo zůstaneme u skladby obrazu.

Na první pohled se zdá, jako by byla v Danielově tvorbě vepsaná rodinná protestantská tradice. To je však jen jedna z rovin díla. Další je fenomén „jestvování“, vycházející z ontologické filozofie. Každá bytost v obrazech má svou realitu, i kdyby

se zdálo, že je přítomna jen jako duch. Sociální vazby, které mají asi nejblíže k řeckému výrazu „filia“, jsou také příznakovou rovinou malířovy tvorby.

Pro formy lásky má i východní náboženská tradice asi pět výrazů. Ty mají jiné nuance, přesto s sebou nesou roviny tohoto citu. Danielova „filia“ je v jeho vizuálním podání také rozdílná od svého původního řeckého významu, ale to právě dělá autorovo pojetí jiným, originálním.


Václav Rodek
V Lískovci 30. září 2021

Plakát


Zveřejněno / aktualizováno: 13. 10. 2021