Výstava "Pojmenovat se to musí..." Daniela Balabána a Františka Kowolowského v Ústí nad Labem 05/09/18 - 06/10/18

Výstava nazvaná Pojmenovat se to musí… v Galerii Emila Filly představuje dvě klíčové osobnosti současné ostravské umělecké scény a zároveň kolegy z Katedry malby Fakulty umění Ostravské univerzity Daniela Balabána (narozen 1957) a Františka Kowolowského (narozen 1967).

Daniel Balabán – bytostný malíř – je názorově hluboce propojen s generací umělců, která v českém prostředí na sklonku osmdesátých let minulého století prosadila postmoderní směřování a postupně ho rozvíjela směrem k individualizaci uměleckého výrazu, přičemž zůstala věrná tradičním vyjadřovacím prostředkům, především výraznému malířskému rukopisu. O deset let mladší František Kowolowski je potom reprezentantem silné vlny autorů, která v průběhu devadesátých let dvacátého století s využitím multimediálních a nezřídka alternativních komunikačních strategií formulovala nová obsahová témata i širokou společenskou zodpovědnost v souvislosti s transformačními procesy navazujícími na rozpad totalitního systému.

I když charakter tvorby obou umělců vyrůstá z odlišného generačního zázemí, lze v jejich tvorbě vysledovat celou řadu příbuzných rysů, přičemž mezi ty nevýraznější jistě patří důraz kladený na expresivní často dokonce gestickou narativní linku, která ovšem logicky koresponduje s jejich hlubokým zájmem o definování existenciálních témat spojených s konfliktem mezi subjektivní dynamikou jednotlivce a tradičními socio-kulturními paradigmaty. Daniel Balabán a František Kowolowski se v tomto kontextu usilovně pokoušejí o metaforické pojmenování procesů, které klíčovým způsobem definují jejich vnímání okolního světa a jeho společenských struktur. Koncepce výstavy Pojmenovat se to musí… se soustředí na výběr z aktuální tvorby obou umělců, přičemž záměrně zesiluje napětí mezi charakterem jejich práce, neboť vedle Balabánových monumentálních pláten klade ta Kowolowského díla, jejichž dynamická podstata tkví ve využívání performativních a procesuálních strategií. Záměrný protiklad mezi tradičním závěsným obrazem na straně jedné a technickým obrazem v jeho dynamické (video) či statické formě (digitální tisk) na straně druhé dovoluje v širokém záběru pojmenovat společné motivy exponované v centru zájmu obou autorů. Jejich linie se přitom odvíjí od inspirace tradičními civilizačními hodnotami, dějinami kultury či projevy společenských manipulaci až po fascinaci významovými kvalitami fyzikálních matérií.